Už vím....

Jsem už dlouho sama....
Sama ve smyslu bez partnera... a stále hledám, kde je chyba, nejsem ošklivá, nejsem hloupá, myslím, že jsem celkem kvalitní člověk, co se vnitřního uspořádání obecně kladných hodnot týká, tak proč??? Ptám se....
... a tuhle jsem na to přišla, strašně toužím po blízkosti, po přijetí, po lidským teple, po dotycích, po mazlení, po objetí, ale moje dávno zraněná duše vysílá jakési podvědomé signály strachu a nedůvěry... tak co s tím? Pracuju na tom, jak jen to jde a jak to umím... a jsem stále ještě přesvědčená, že když se potkají správný duše, mohou se vzájemně uzdravit a vyléčit z ledačeho, včetně somatických nemocí, protože prostě láska je léčivá a uzdravující... láska je světlo a dar z nejvzácnějších, a tak stojí za to ji hledat, nevzdávat se a nerezignovat, stojí za to riskovat znovu a znovu neúspěch a odmítnutí, protože jen tak zůstává naděje, že ji můžeme potkat...
04.01.2008 18:36:52 | 3 komentářů | Autor: duše | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se